středa 28. srpna 2013

III. týden praxe - dětský stacionář

Hlavní náplní praxe ve stacionáři bylo hraní si s dětmi. Fajn. Jenže určité procento dětí mělo cejch diagnózu těžké mentální retardace. Samozřejmě jsem čekala, že několik takových dětí potkám, ale i tak mě to docela vzalo. Když se pokusím vyjádřit své pocity, budu hnusně sarkastická, nebo nemožně patetická, tak to raději přeskočím. Nebo ne? Prostě mi bylo mizerně, zoufale a tohle se ještě umocnilo na třetí, když jsem viděla, jak (asi) maminka překládá do auta desetiletý špalek masa, který celé dopoledne proseděl v kočárku, zíral do prostoru (uvědomoval si, že vidí?), byl přebalen, nakrmen a usazen zpět do kočárku. Nereagoval, nevydával zvuky, nic. Myslím, že se jmenuje Kuba.

Proč, proč, proč?

Ale bylo to i veselé. Většina dětí nějak komunikovala, prckové mě chytali za ruce, smáli se, a tak bylo snadné zapomenout na rozsudek, který nad nimi byl vynesen. Dva dny jsem strávila s dětmi, které měly problémy s motorikou, ale po mentální stránce byly zjevně v pořádku. Úžasný byl asi třiapůlletý Daneček, který do stacionáře dochází kvůli rehabilitacím pro poškození plexus brachialis po těžkém porodu. Takového frajera jsem ještě nepotkala. Největší badass pod sluncem. Nadchla mě i tříletá Adélka, se kterou jsme marně přesvědčovaly kluky, že tohle dřevěné zvířátko je určitě kravička a ne kůň. "Teto, má to krk, tak to bude kůň." Mužská logika je holt neotřesitelná.

Snad nejbáječnější bylo, když děti s vychovatelkami měly cvičit. Plánovala jsem, že odtáhnu někam do ústraní, protože „Pásla ovečky" a podobné věci byly pod moji úroveň už ve školce. Špunti ale útěk postřehli a urputným zíráním mi dali najevo, že z toho se fakt nevyvleču. Nebylo zbytí, musela jsem do kruhu na ty zpropadené „Pásla ovečky", dále jsem odříkala cosi o vycházejícím sluníčku, skákající žábě a mlynáři a doprovázela to patřičnými pohyby. Tímto asi přiznávám duševní nezralost, ale během celé té estrády jsem jen s velkými obtížemi tlumila svůj chechot. I když možná to nebude jen mnou a tohle komické cvičení by se mělo předepisovat místo antidepresiv. :)

Lidé ve stacionáři byli milí, pustili mě k rehabilitacím (je prima vidět, jak si pravidelné rehabilitace vytírají zadek s mozkovou obrnou), ergoterapii, byla jsem u ordinujícího lékaře a lékařky, pročítala si zajímavé dokumentace malých pacientů atd.

Praxi mám za sebou. Teď ještě něco přes měsíc prázdnin a pak podniknu frontální útok na třeťák.

5 komentářů:

  1. Ahoj, gratuluji k praxi a držím palce do třeťáku. Já v říjnu jdu do prváku a po přečtení některých tvých článků si říkám, že to bude asi mazec. Slyšel jsem, že studijní skupina je na semináře a cvičení rozdělena na podskupiny, je to pravda? A ten referát z biofyziky se vybírá z nějakých předepsaných témat? Ještě tě chci poprosit, jestli bys napsala nějaké rady/tipy/poznámky k anatomii a histologii. Jak často denně ses učila? Vím, že je to individuální a jak jsi sama psala, každý si musí přijít na svůj vlastní způsob učení, ale zajímalo by mne, kolik času strávíš učením. Já mám občas dny, že i když bych se moc chtěl učit, někdy to prostě do hlavy nejde. Prostě přečtu stránku a na konci mi dojde, že si nepamatuju vůbec nic, to pak je možná lepší neučit se, co? :-) Ještě jaký si měla volitelné předměty v prváku. A jsi ubytovaná na koleji, nebo na privátě? Díky za odpovědi a přeji mnoho štěstí ve studiu. Třeba se i potkáme :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, díky za komentář, je fajn vědět, že tohle někdo čte. :) Rozdělení studijní skupiny na dvě podskupiny bylo na latině, taky na biofyzice jsme byli asi (už si nejsem jistá) ve čtyřech podskupinách a každá měla na praktikum jiné téma. Pak ještě v letním semestru se na anatomii při pitvách dělí skupina na dvě půlky. Při pitevním praktiku první půlka asi hodinu a něco pitvá tělo, druhá půlka si opakuje na učebně nebo na malé pitevně pitvá nějaké starší preparáty. Potom se poloviny prohodí. Ostatní praktika má celá skupina společně.
      Témata referátů vymýšlí na Ústavu biofyziky, jedno téma zpracují společně tři, čtyři lidi, dají do kupy prezentaci v PowerPointu a nějak to odpřednáší.
      Jak moc jsem se učila? V průměru tak čtyři hodiny denně, těžko se to odhaduje. Přes týden to stálo za prd, přišla jsem domů, najedla se a okamžitě usnula, tak jsem učení musela dohánět o víkendech. :) A i když to nejde do hlavy, tak se člověk musí překonat a alespoň si to jednou pasivně přečíst. Aspoň něco. :)
      Volitelné předměty - tělocvik, psychologie medika a vybrané kapitoly z dějin lékařství. Na přednášky z dějin jsem nechodila, ale ta poslední je údajně bezvadná. Zápočtový test je jednoduchý, chce to jen odchytit někoho, kdo si psal zápisky.
      Nejsem na koleji, ani na privátě. Do Hradce to mám kousek, tak dojíždím.
      Do konce září jsem dám články k anatomii a histologii, plus ještě nějaké ty tipy jak na studium.
      Snad je to všechno. Hodně štěstí a pevné nervy, ono to zase nebude tak zlé. :D

      Vymazat
    2. Ahoj, děkuji za odpovědi. No já si říkám, že asi bude nejtěžší rozvrhnout si, co a jak a kdy se učit, tím myslím, asi nedrtit stále jenom anču, ale zaměřit se i na jiný předměty. Ještě se chci zeptat, byla jsi na seznamováku? Popravdě mám ze školy docela strach a takovou tu nejistotu z toho, co čekat. Bude tam spousta cizích lidí, ale tak předpokládám, že ti to cítí asi stejně :-)

      Vymazat
    3. Nedělej si z toho těžkou hlavu a užívej si volna, dokud to jde. :) Na seznamovacím kurzu jsem byla a rozhodně ho doporučuju. Dá se tam zjistit spousta informací od studentů z vyšších ročníků, měli jsme přednášku o organizaci studia, kreditovém systému atd.

      Vymazat
    4. Díky za informace :-)

      Vymazat