II. týden praxe - porodnická a gynekologická klinika

1. den

Tuto kliniku jsem si vybrala na základě příznivých referencí od kolegů ze třeťáku. Někdo mi vyprávěl, že se dokonce dostal i na sál k císařskému řezu. Vidět císařský řez, to by mohlo být super, ne? Moje nadšené očekávání ale včera poněkud opadlo, když jsem zjistila, že na klinice se maluje a provoz porodnice je omezen na minimum. Na zajímavé zážitky na sále to moc nevypadá...

Byla jsem přidělena na oddělení operační gynekologie, kde je super staniční sestra, která mi bůhvíproč připomíná Mamu Morton z filmového muzikálu Chicago. Řekla, že mě moc práce nečeká, a nabídla mi nadmíru luxusní pracovní dobu, což jsem s radostí přijala. Další štěstí je v tom, že se mnou má na oddělení praxi sestřička Simona, která je tak milionkrát zručnější a zkušenější než já. Ne že bych zatím měla moc možností tu zručnost a zkušenosti pochytit. Na fyziologii jsem asi pětkrát odebírala krev a v zimním semestru při ZPL (Základech praktického lékařství) píchala jehlami do rozbodané gumy a otřásala se v záchvatech smíchu, když jsme se spolužáky přistupovali k umělému panu Novákovi a paní Novákové a snažili se těm mlčenlivým tvářím vysvětlit, že do jejich plastové řitě zavedeme rourku za účelem provedení klyzmatu. No, zatím jen běhám za Simonou jako věrný pes a doufám, že se něco přiučím.

Co se skladby pacientek týče, ještě to musím okouknout, ale mají tam několik starších dam s rakovinou. Jedna onkologická osmaosmdesátiletá babička, které jsem měřila tlak, teplotu, vyptávala se jí na zubní protézu a tak, se na mě hezky usmála a povídá „Vy byste mohla být moje dcera". Dost dobře nevím, co si o tom myslet, protože to by u všech všudy znamenalo, že paní mě má za přinejmenším padesátiletou rachejtli! Snad se přeřekla, protože já vypadám přesně na svých mlaďounkých dvaadvacet let. :)

2.den

Jsem zpátky u starého dobrého nic. Většinu času trávím v místním ekvivalentu velitelského stanu, kde trůní staniční sestra, a prohlížím si dokumentace pacientek. Občas vytáhnu na bojiště jako doprovod Simony, několikrát jsem změřila tlak a teplotu. Jedna paní měla snad nejvyšší TK, co jsem kdy viděla, 204/100. Jen tak pro zajímavost, u malých dětí byly hodnoty po ránu kolem 80/45. 

Dvě hodiny jsme se Simonou strávily u paní po operaci, dělaly jí společnost a zapisovaly (jak jinak) TK, TF, saturaci, dechovou frekvenci. K našemu tlachání se přidaly i další pacientky na pokoji a měly otázky, které má na medika/medičku snad každý laik. Jestli už operuji, co umím, jak funguje vzdělávání lékařů atd. Při trpělivém odpovídání jsem si znovu bolestně uvědomila, že jsem a ještě dlouho budu úplné tele, co je dobré leda tak na měření přiblblého tlaku krve. Z praxe neumím nic a většinu naučeného jsem zapomněla. Achjo, asi vytáhnu své nechutně tlusté šanony narvané poznámkami z anatomie a fyziologie a zkusím si je znovu přečíst, abych se mohla utěšovat, že alespoň tu teoretickou část trochu ovládám. 

Plán na zítřek - vyberu si jednu pacientku a sepíšu s ní ošetřovatelskou anamnézu, její odevzdání je jednou z podmínek získání zápočtu ze sesterské praxe. K ošetřovatelské anamnéze je soubor otázek, které bych měla s pacientkou projít, a jsou tam i dotazy na sexualitu. Mám chuť si zatrollit, přepadnout jednu starou nahluchlou babičku a začít na ni hulákat, aby to slyšelo celé oddělení: „A se sexuálním životem jste plně spokojena?" Nebo bych si mohla vymyslet nějaké pikantní odpovědi, stylisticky je vyšperkovat, ať se pak na fakultě pobaví. :)

3. den

Začátek byl nevalný, nic nikdy nebylo nicotnější a Mamu Morton jsem chtěla překřtít na Gardullu Hutt. Potulovala jsem se po chodbách, hloubavě si prohlížela četné nástěnky (včetně vývěsky s protipožárními opatřeními) a byla nekonečně vděčná za možnost umýt postele a převléct povlečení. Nakonec jsem byla proti své vůli vyexpedována na svačinu a část mého drahocenného času zabrala bohulibá činnost, totiž snaha o překonání rekordu ve hře Fruit Ninja. 

Po svačině jsem krátce pokecala s pacientkou s kódovým jménem Obchodnice s deštěm, kterou právě propustili, a následně dospěla k rozhodnutí promluvit si s Mamou Morton a vyjasnit si, k čemu tahle praxe je a proč tu jsem. To se ukázalo jako dobrý nápad, poslala mě na sál, kde jsem viděla hysterektomii. Super! Ten otřepaný vtip s gynekologem, co přes výfuk rozebere a složí zpět motor auta, je stoprocentně pravdivý. 

Pak přišla již avizovaná ošetřovatelská anamnéza. Bohužel žádné sprosťárny nebudou. Fakt ne.

4. den

Díky dohodě s Mamou Morton byl dnešní den ohromně příjemný.

5. den

Taky fajn. :)