I. týden praxe - dětská klinika

1. den

Nic. Nedělám absolutně nic. O mé dnešní vytíženosti se ostatně můžete přesvědčit sami.

Dnes jsem pod dohledem plně kvalifikované sestry provedla tyto náročné úkony:

• 1x jsem na paži pacientky nasadila manžetu digitálního tonometru
• 3x jsem zmáčkla tlačítko na digitálním tonometru
• dva pacienty jsem vozíkem odvezla na ultrazvuk
• jednoho pacienta jsem doprovodila na ORL

Samostatně jsem provedla následující:

• popsala jsem jogurt jménem pacientky
• s devítiletým pacientem jsem hrála pexeso, člověče nezlob se a ještě něco jiného, kreslila jsem s ním a sledovala Šmouly a Komisaře Rexe

Jo, a na tom ultrazvuku jsem nic neviděla, tak jsem se poprosila paní doktorku, zda by mi mohla říct, jak se z těch šedých fleků věští. Závěr zní - není flek jako flek.

2. den

Nic. Převážně nic. Ale už usoudili, že nejsem úplný debil a nepotřebuji nonstop dohled sestry.

• Jednoho fajn pacienta jsem doprovodila na ultrazvuk, kde už suverénně poznám játra.
• Malého pacienta s maminkou jsem dovedla na RTG a mohla se podívat na RTG tlustého střeva.
• Roznesla jsem jídlo, umyla postel, parapety, stolky.
• Ráno jsem pacientům měřila tlak a teplotu - mají tam děsně cool teploměr, funguje to asi přes infračervené záření, prostě se jen posvítí na čelo a na teploměru se zobrazí teplota.
• Se svým oblíbeným devítiletým pacientem jsem hrála všemožné hry, postavila domeček z karet a taky jsme se bavili o zombies. :)

Rozhodně se nechci pokoušet o zakanylování plexus dorsalis manus na buclatých dětských ručkách (stejně nechápu, jak to ty sestry dokážou), ale aspoň tu krev by mě mohly nechat odebrat, vždyť je tam několik pěkně žilnatých pacientů. 

No co, když mě i zítra budou ignorovat, tak si vyškemrám dokumentace pacientů a aspoň si je přečtu. A strávím víc času procházením se po chodbách v tom prima bílém ohozu, ať celá klinika i s pacienty okoukne moje spodní prádlo. :)

3.den

Olé, strávila jsem tři hodiny na sále, uskakovala ze strany na stranu, abych nikomu nepřekážela a snažila se alespoň něco zahlédnout. Teď si vyčítám, že jsem se pořádně nezeptala, co to vlastně dělají a na co koukám, protože pak bych si odnesla daleko víc. Ale i tak to byl zajímavý zážitek (i když moje záda rozhodně nesouhlasí).

4. den

Prodělala jsem rychlokurz stlaní postelí (ještě jednou velké díky sanitářce Božence), doprovodila pacienty na vyšetření a seznámila se se dvěma tříletými prcky, Pavlíkem a Vojtíškem. Oba kluci byli mými pokusnými králíky, vyzkoušela jsem si na nich přebalování. S výsledkem jsem si sice nebyla dvakrát jistá, ale na otázku, zda plínky sedí, špunti odpověděli jednoznačně „Jo!" Pavlíkovi jsem ukázala, že když foukne brčkem do pití, udělají se bublinky. Hrozně se mu to líbilo. :)

5. den

Kromě měření tlaků, teplot, saturací, dechových frekvencí a hlídaní Pavlíka, kterého před MRI pěkně zdrogovali, jsem prakticky nic nedělala.