neděle 7. srpna 2016

Přesun blogu

Ahoj, mám vzkaz pro čtenáře (pokud mi tedy po mé dlouhé blogerské pauze nějací zůstali) - blog přesouvám na novou adresu. Jestli můžete, sledujte mě tam. Díky. :)

pátek 30. října 2015

Acidy Reflux


Nestíhám. Nicméně pořád to není tak hrozné, abych neměla čas na prokrastinaci. Takže po přečtení kapitoly o refluxní chorobě jícnu jsem si chtěla zahrát další level ve hře Rayman Fiesta Run. Level 27 se jmenuje "Acidy Reflux". Myslím, že "LOL" je zcela namístě...

No a aby ten článek nebyl tak moc krátký, tak přidám jeden postřeh. Není neobvyklé, že se na interních odděleních sejdou skupinky mediků ze třeťáku, čtvrťáku a páťáku. Jak je odlišit? Postačí prostá aspekce - třeťáci překypují entusiasmem, čtvrťáci brblají "Zase pacienti" a páťáci se ptají, jestli dané vyšetření proplatí pojišťovna...

úterý 27. října 2015

Žiju. Zatím.

  

Ahoj. Někdo se mě na Ask.fm ptal, jestli nejsem mrtvá. Ne, nejsem. Proč nepíšu články? Protože páťák, protože interna a jejích 300 otázek, protože prokrastinace... Výmluvy, výmluvy, já vím. Zkrátka se mi nechce. Ne, že bych se vůbec nesnažila. Občas mám lehce manickou náladu a někdy po půlnoci začnu psát článek, ale pak si řeknu, že se radši pořádně vyspím. V učebnici interny se píše, že kdo málo spí, tak snáze přibírá na váze.

Co bych vám řekla... Docela mě zaujala praktika z ORL, což nejspíš bylo zapříčiněno tím, že jsme nevyšetřovali žádného pacienta, jen sami sebe. Praktika z rehabilitace - tam se mi moc líbilo, když jsem viděla pána, co měl amputované obě dolní končetiny, jednu ve stehně, druhou pod kolenem, jak si nasadil protézy a šel. "Vstaň a choď!" Bylo v tom něco velkolepého. Pak psychiatrie. Je to úžasně zajímavé, ale dělat bych to nechtěla. Fajn byla exkurze do LNN v Nechanicích. Popovídali jsme si s jedním pacientem - mladý, inteligentní a pohledný muž s úspěšnou kariérou, jen měl takový menší pervitinový problém... Říkal, že se asi třikrát pokusil o sebevraždu. Nedopadlo to i z toho důvodu, že poprvé se na oprátce rozvázal uzel a podruhé se lano přetrhlo... Zasmějte se, zděste se, jak je libo... Někteří pacienti se mi vryjí do paměti. Ve třeťáku jsem na hematologii viděla mladou paní, co měla mozkový lymfom. Jednu stranu těla měla plegickou a říkala, že má tři děti a nejmladšímu je několik měsíců. Na psychiatrické klinice byla paní s těžkou bipolární afektivní poruchou. Kvůli svému zdravotnímu stavu nikdy nepracovala. Nám říkala, že kdyby mohla, tak by ráda byla zdravotní sestrou, že by chtěla pomáhat lidem. Na dotaz, jak si představuje svoji budoucnost, odpověděla, že chce dobře vychovat své dcery. Tu paní taky nezapomenu.

No a teď máme praktické lékařství. Money, money, money... Buďte praktickými lékaři. Kupte si auto, dejte si ho do nákladů. Praktik přece auto potřebuje. Buďte praktickými lékaři. Nečekejte do padesáti, abyste si mohli něco užít. Buďte praktickými lékaři. Buďte vysmátí...

No, tak jsem přece jen něco napsala. K tomu obrázku nahoře: A) Litrový "hrnéček". Většinou tam mám Earl Grey, při dnešní melancholické náladě bych si nalila i něco jiného. B) Burešova interna a pneumokoniózy. C) Davidson's Principles and Practice of Medicine. Moje hlavní učebnice na internu. D) To jsem zrovna prokrastinovala s Roxy Music. E) Oxford Handbook of Clinical Medicine. Become the doctor you want to be. Tak určitě. F) Vytištěná přednáška "Profesionální nemoci dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice". Vzrušující. G) Křivka JVP. Jedna z věcí, které pravidelně zapomínám. H) Oxford Asses and Progress: Clinical Medicine. Když mám čas a chuť hrát si na House. A kazuistiky neumřou.

Playlist. Něco od Roxy Music, protože Bryan Ferry je králem smyslnosti. Money od Pink Floyd pro praktické lékaře. Annie Lennox a Why. Proč? "Some things are better left unsaid." Tak to by pro dnešek mohlo stačit. Nestíhám!

čtvrtek 3. září 2015

Twitter

Před chvílí mě napadlo propojit blog s další sociální sítí. Ask.fm se celkem osvědčilo, teď vyzkouším Twitter. Proč? Během studia medicíny člověk zažije spoustu zajímavých věcí, jenže ne každý zážitek lze přetvořit ve článek. Ale napsat tweet o 140 znacích? To už je jiná. Uvidíme, jakou životnost tenhle experiment bude mít... :)

pondělí 3. srpna 2015

Praxe po 4. ročníku

Prázdninová praxe po 4. ročníku je čtyřtýdenní - dva týdny na interně, dva na chirurgii. Já jsem si ji splnila během července ve FNHK. Po zkušenostech ze sesterské praxe po 2. ročníku (jeden týden na dětské klinice, druhý na gynekologii a třetí v dětském stacionáři) jsem si nedělala velké naděje, že ty čtyři týdny budou nějak významně přínosné, ale nakonec to tak špatné nebylo.

První týden jsem strávila na gerontometabolické JIPce. Intenzivní medicína mě hodně zaujala. Kdybych věděla, jak to bude zajímavé, nechala bych se původně napsat na gerontometabolickou JIPku na celé dva týdny. Byla jsem tam ještě s jedním kolegou a lékaři se nám celkem věnovali, hodně věcí ochotně vysvětlili. Kolegu, který tam byl už druhým týdnem, dokonce nechali psát dekurs. Co si pamatuji, tak asi dva pacienti byli po transplantaci ledviny, byl tam pacient s těžkou akutní pankreatitidou, několik cirhotiků s krvácením do GITu. Nemůžu nevzpomenout na velmi dementní prastarou vousatou paní, která při příjmu bez přestání opakovala "Kočka tu není". Když jsem se na ni šla podívat druhý den, začala se svlékat, kývala na mě prstem a říkala "Květo, pojď sem. No tak pojď sem." :) K moc věcem jsem se nedostala (hlavně jsem vyšetřovala pacienty - což taky nebylo špatné, protože během praktik z interny člověk prakticky nemá šanci si pacienta vyšetřit samostatně), víceméně jsem jen přihlížela, ale tady mi to ani moc nevadilo, protože se pořád něco dělo a bylo na co koukat. Taky jsem si odskočila na soudní podívat se na pitvu, respektive na její výsledek.

Následující týden jsem byla na kardiologii na lůžkovém oddělení. Dvakrát záživné to nebylo. Když se to tak vezme, dělala jsem toho víc jak na gerontometabolické JIPce (anamnéza, fyzikální vyšetření, ortostatický test, MMSE, "příjem nanečisto"), ale ke koukání tam nic nebylo (sami lékaři na oddělení mi to omluvně říkali). Ráno je vizita, pak si lékaři sednou k počítači a píšou, píšou a píšou (já mám sice tak trochu grafomanské sklony, ale při představě, že tohle mě čeká taky, se začínám děsit). Jo, a víte, jak se liší velká vizita na kardiologii a vesmír? Nijak, obojí je nekonečné. Jinak jsem viděla PTA (perkutánní transluminální angioplastiku), obrovský dekubitus a velmi obézního pacienta - 280 kg.

Třetí týden už byl chirurgický - byla jsem přidělena na traumatologii a z celé praxe bych právě tento týden hodnotila jako nejméně záživný. Lékaři, který mě měl na starost, bylo úplně fuk, jestli tam jsem, nebo nejsem, takže jsme si s kolegyní, která byla na traumatologii se mnou, určovaly svůj program samy. (Na druhou stranu, kdybych řekla, že mám o traumatologii zájem (což rozhodně nemám), tak by to určitě bylo o něčem jiném.) Většinu času jsme trávily na sálech a Emergency. Na Emergency to nebylo špatné a poprvé jsem si vyzkoušela šití. Řezná rána na dlani na dva stehy. Nemohla jsem se dostat do rukavic, klepaly se mně ruce, celkově jsem si počínala dost nešikovně, ale účel to splnilo. Moje první dva stehy. Podle pacienta "krásná práce". :D

A závěr praxe jsem strávila na oddělení všeobecné chirurgie. To se mi líbilo a tak trochu to otřáslo s mým ještě nedávno pevným přesvědčením, že chirurgii určitě dělat nechci. Byla jsem hlavně v ambulancích a na sálech a taky jsem asistovala. Vůbec nechápu, proč jsem se asistencím tak dlouho vyhýbala. Když se můžete umýt, když se oblékáte do sterilního modrého pláště, když zašíváte pacientku po operaci kýly... - najednou je ta chirurgie úplně o něčem jiném. Od teď se k asistencím cpu hlava nehlava, jdu i přes mrtvoly. :D Z operací jsem viděla laparoskopickou resekci adenokarcinomu tlustého střeva (to bylo super, asi první operace, kterou jsem fakt zaujatě sledovala), resekci jaterních segmentů kvůli metastázám adenokarcinomu tlustého střeva, tyreoidektomii a konstrukci anastomózy na tenkém střevě. Na ambulanci zase byly hlavně diabetické nohy a sem tam nějaká ICHDK. Není to zrovna hezký pohled. V paměti mi utkvěl jeden pacient, taky diabetik, s amputací levé DK ve stehně. Nebyl tak starý, ale vypadal neuvěřitelně sešle. Troska. Vůbec nekomunikoval, jen koukal do země. Když ho manželka a sanitář překládali z invalidního vozíku na lehátko, sběrný sáček na moč (byl zacévkovaný) mu zavěsili za tričko na krku a vzali ho do náručí. Byl to jeden z těch momentů, kdy si velmi jasně uvědomíte, že život je někdy tak příšerně odpornej a hnusnej a že máte z pekla štěstí, že vás tyhle hrůzy zatím nepotkaly. "Hrozný, hrozný, hrozný...," říkáte si a horoucně doufáte, že vám a vašim blízkým se tohle vyhne. Naštěstí podobné okamžiky netrvají dlouho a banální myšlenky jako "Mám si k obědu koupit kebab, nebo sendvič?" brzy převládnou. Ještě že tak. Jinak by se z toho jeden zbláznil.

Ale nechci končit takhle smutně, tak přihodím něco zábavnějšího. Do ambulance přišel výrazně obézní pacient s defektem na plosce nohy. Jak si lehal, kovová konstrukce lehátka se povážlivě roztřásla a začala vydávat dosti varovně znící zvuky. "To určitě praskne," říkala jsem si. Neprasklo nic, lékař ošetřil nohu a pacient se začal zvedat. Znovu se místností rozlehly ty varovné zvuky, tentokrát ještě naléhavěji. "Tak teď," říkám si, "teď už to praskne." Najednou se ozval takový trhavý zvuk a pacient vyhrkl "Já vám tady ještě rozbiju postel. To by tak chybělo." Zdrženlivě jsme se zasmáli a snažili se nenápadně zjistit, zda došlo ke škodám, a jestli ano, jak moc rozsáhlé jsou. Jeden rychlý pohled napověděl, že to fakt prasklo. Ne však kovová konstrukce, ale deska, snad z dřevotřísky, nebo z něčeho podobného, která byla pod matrací. Pod tíhou pacientova mohutného pozadí vznikla nádherně okrouhlá trhlina přesně ve tvaru písmene U a část desky hned u obloučku pomyslného U opustila horizontální rovinu a naklonila se směrem k zemi. A protože jsem velmi solidní a chovám se profesionálně, smát jsem se začala, až když pacient odešel.

No, tak taková byla moje praxe.

neděle 2. srpna 2015

Biologie - 1. + 2. ročník

Biologie je relativně pohodový předmět, který vás čeká v letním semestru 1. ročníku a v zimním semestru 2. ročníku. V prváku vám pravděpodobně biologie bude úplně ukradená, ale v druháku si na ni vyhraďte čas. Jednak je to (alespoň dle mého mínění) dost zajímavé a některé věci se vám budou hodit do dalších předmětů.

Výuka probíhá formou přednášek a praktik. Valnou většinu přednášek odvykládá prof. Červinka a vsadím se s vámi o co chcete, že určitě nezapomene zmínit historku, jak chtěli na půdě naší lékařské fakulty usmířit Watsona a Cricka (dost možná ji uslyšíte víckrát). :D Na přednášky choďte, jsou dobré a často i docela zábavné. Praktika jsou jednou týdně a s naším asistentem jsme žádné průběžné testy nepsali, ani se nezkoušelo. Jak je to bylo jinde, netuším. Většina praktických cvičení byla výborná (např. sestavování karyotypu, elektroforéza), jen některá byla vysloveně nudná (např. prohlížení si preparátů varlat sarančete). Z praktik je třeba vypracovat protokoly, na jejich konci je odevzdáte. V letním semestru si také vyberete jeden odborný článek z oblasti biologie, vlastními slovy popíšete, o čem je, a odešlete to asistentovi na e-mail. V zimním semestru musíte zpracovat referát na zadané téma.

Na zápočtové testy se naučte hlavně podklady na praktika a neuděláte špatně, když si alespoň trochu projdete přednášky. Hranice úspěšnosti je na 75%, klasicky máte dva opravné pokusy. Náročnost není nijak závratná, ale během jednoho večera se to nenaučíte. :)

A teď už ke zkoušce - na učení si vyhraďte asi 14 dní, mělo by to bohatě stačit. Učit se můžete klidně z jen z poskytnutých prezentací z přednášek, nicméně je lepší mít po ruce nějakou knížku. Menším zádrhelem bylo, že některé otázky nebyly vůbec zmíněny v přednáškách, ani v učebnicích, proto jsem během učení se na zkoušku strávila poměrně dost času googlením. U zkoušky si táhnete 3 otázky a celé se to nese v poměrně přátelském duchu, neslyšela jsem o nikom, kdo by si stěžoval na nepříjemné zkoušející.

Na závěr něco málo k učebnicím - v knihovně nafasujete zastaralého (zeleného) Nečase, novější (žluté) vydání je (nebo alespoň bylo) vyhrazené pro zubaře. I z toho starého Nečase se dá učit, ale královnou mezi učebnicemi biologie je kniha Základy buněčné biologie od Albertse. I profesor Červinka ji opakovaně doporučoval. Je to pořádná bichle, ale jestli vás biologie zaujala, tak si ji určitě sežeňte. Čte se úžasně a má nádherné ilustrace.

neděle 26. července 2015

Subjektivní hodnocení obtížnosti předmětů

Hodnocené jsou pouze předměty zakončené zkouškou. Jak je z nadpisu patrné, jde o hodnocení subjektivní a ještě zkreslené časovým odstupem od některých zkoušek.


A ještě jednou, tentokrát přehledněji a s více předměty. :)

1. ročník

Biofyzika - 5/10
Latina - 3/10
Anatomie - 10/10
Histologie - 7/10

2. ročník

Biologie - 6/10
Základy praktického lékařství - 1/10
Biochemie - 7/10
Fyziologie - 8/10 

3. ročník

Základy lékařské imunologie - 4/10
Propedeutika vnitřního lékařství - 4/10
Mikrobiologie - 6/10
Lékařská psychologie a komunikace s nemocným - 1/10
Odborný anglický jazyk - 1/10
Patologická anatomie - 9/10
Patologická fyziologie - 6/10

4. ročník

Radiodiagnostika a nukleární medicína – 4/10
Stomatologie – 2/10
Farmakologie – 9/10
Tělovýchovné lékařství – 2/10
Anesteziologie a základy intenzivní medicíny – 1/10
Dermatovenerologie – 5/10
Neurologie – 8/10

neděle 19. července 2015

Biochemie - 2. ročník

Biochemie je předmět, se kterým se budete potkávat ve druhém ročníku, a i když má z biochemie leckdo obavy, tak vás mohu uklidnit, že rozhodně nejsou na místě. Myslím, že je docela těžké si biochemii díky fantastickým vyučujícím alespoň trochu neoblíbit. V pomyslné soutěži o nejsympatičtější ústav fakulty by Ústav biochemie s přehledem, tak asi o deset koňských délek, vyhrál. :)

Výuka probíhá formou přednášek, seminářů a praktických cvičení. Nejprve se probere anorganická a organická chemie, později se přejde na biochemii. Naprostá většina přednášek je skvělá, poskytnuté prezentace jsou taky bezva. Jednou týdně jsou praktika, na jejich začátku se zkouší, většinou z věcí, které souvisí s tématem praktika. Je to dost benigní záležitost. Jen tak namátkou, mezi témata praktik patřilo např. vyšetření enzymů u srdečních lézí, vyšetření moči atd. Vlastní praktika nejsou náročná, mě docela bavila. V průběhu praktického cvičení musíte vypracovat protokol, který na konci praktik předložíte asistentovi ke schválení.

Abyste si ty polymery lépe zapamatovali.
Jednou týdně bude mít vaše studijní skupina také seminář, kde se probírají témata, která si zaslouží více pozornosti a během přednášek pro ně nebyl prostor. Během seminářů (ale ne pokaždé) se píší testy, nejsou nijak zvlášť obtížné. Asi dvakrát, nebo třikrát budete místo testu psát esej. Dostanete nějaké téma a něco málo o něm napíšete. Myslím, že já jsem měla význam makroergní vazby a snad něco o antioxidantech. Hodnocení esejí je poměrně blahosklonné. K zápočtu musíte mít ze zkoušení, testů a esejí výsledný průměr do 3,0.

Když dokončíte anorganickou a organickou chemii, píše se semestrální test, kterým musíte projít. Co si pamatuji, tak nějak intenzivně jsem se na něj neučila, jen jsem si prošla skripta a přehled příkladů a testových otázek.

V letním semestru je to stejná písnička, jen zpracujete a prezentujete zadané téma. A teď už ke zkoušce. Má část písemnou a ústní. Test se píše ráno v den zkoušky, musíte ho zvládnout, abyste postoupili k ústní části zkoušky. U opravných termínů se už test nepíše. Pokud je všechno při starém, zkouší prof. Řezáčová, doc. Stoklasová a doc. Cerman. Mě zkoušela prof. Řezáčová a byla to jedna z nejpříjemnějších zkoušek vůbec. Z doslechu vím, že i doc. Stoklasová i doc. Cerman jsou velice příjemní. Pro úplnost dodávám, že se táhnou 3 otázky. A jak dlouho se na zkoušku učit? Tři týdny jsou, zvlášť jestli to s aminokyselinami a jejich metabolismem myslíte vážně, optimální.

Pokud jde o učebnice, tak si zcela vystačíte s tím, co dostanete v knihovně. Skripta na anorganickou a organickou chemii jsou mnohem lepší a srozumitelnější než leckterá středoškolská učebnice chemie. A v Ledvinově Biochemii pro studující medicíny je učivo také vyložené velmi dobře. Tolik vychvalovaná Harperova biochemie mě naopak nezaujala. Pokud chcete zkusit něco v angličtině, tak skvělá je Lehninger Principles of Biochemistry a Marks' Basic Medical Biochemistry